dlouho dlouho jsem se odmlčela a jen sem a tam šoupla něco co se sdílelo přes Polyvore. Ale chtěla bych se znovu vrátit k psaní, jelikož mě to tak nějak rozptylovalo a to je to, co teď opravdu potřebuju.
Začneme od začátku jelikož jsem poslední rok nebyla vůbec sdílná a o svém životě jsem takřka nedávala nic vědět. Musím se však do toho znovu dostat, protože mi přijde, že už mi trochu čvachtá na maják, poklesla mi inteligence a navíc jsem zapomněla jak psát.
Poslední co jsem snad přidávala ze svého života bylo to že si nejsem ničím jistá a že nastaly lehké "komplikace". A jak už to bývá (nebo spíš jak to bylo u mě tedy :D) tak ty komplikace se rozvinuli tak, že teď o rok a něco později, sedím ve vlastní ložnici, ve vlastním bytě bez rodičů a vedle v postýlce mi odpočívá dvouměsíční chlapeček.
A já si říkám "proboha jak je možný se za ten rok takhle posunout?!!". Ano je to tak, před rokem a třemi měsíci mi do života přišel někdo, kdo ho kompletně změnil. Z pět a půl-letého vztahu jsem vybruslila (a to doslova) na nový a čistý led. A jelikož jsem ještě nikdy nebruslila na ledě, tak mi to opravdu moc nešlo. Znáte to? Když začnete dělat něco, co jste ještě nikdy nedělali a přijde vám, že vám to jde super napoprvé, ovšem v zápětí přijde někdo, kdo vám řekne, že to vlastně neděláte vůbec správně a vás čeká tvrdý dopad na opravdu tvrdý led.
A tak to bylo i u mě. Ovšem pokud nechápete co se vlastně stalo nevadí. Zkrátka v kostce zahodila jsem minulost a začala život s někým jiným. Zní to šíleně, ale když máte pocit, že někoho milujete tak moc a že jste ho hledali a konečně našli, tak se rozhodnete dělat šílené věci. A tak jsme se rozhodli založit si rodinu, přestěhovat se od rodičů a začít vydělávat samostatně, Úplný obrat mého života započal a i když nasledovala spousta pádů, tak jsme se pokaždé zvedli a zatím stojíme s pár oděrkami a šrámy, ale pevně na obou nohách.
Ani nejde popsat co se za celý ten rok odehrálo a jak jsem změnila pohled na svět, ale už teď vím co chci a hlavně, že bych měla psát, protože to šíleně pomáhá. Když se vám narodí miminko, úplně vám to změní časovou linii. Už nemáte čas spát, nemáte čas skoro jíst, nemáte čas si polehávat na gauči nebo ve vaně a už vůbec nemáte čas dělat něco co vás baví. Nemáte čas ani na sebe, takže si neustále připadáte ušmudlaná, neučesaná a nenalíčená a absolutně bez stylu.
A to je pro holku jako jsem já opravdu zničující, protože mi z toho hrabe. Když denodenně koukáte na přeplněnou skříň, která přímo volá abyste ji otevřela a vzala si něco krásného na sebe a vyrazila do města ještě něco krásnějšího si koupit, ale ono to teď tak snadné není. Maximum kam vyrazím je do Kauflandu, který máme hned za rohem a cesta, která tam vede je v takovém stavu, že by jste si svoje oblíbené semišky na klínku opravdu na sebe nevzala. Takže můj styl se nyní omezil na takové pohodlí, že kdykoliv vyjdu ven, mám na sobě holinky, džíny a péřovku. A právě proto musím psát, protože doufám, že mi to aspoň trochu zpříjemní pobyt doma a zlepší psychické zdraví. :D
Říkám si "díkybohu, že je aspoň zima" do léta můj maličkej vyroste a já budu opět moct vyrazit ven ve svém oblíbeném oblečení, přece jen zimního nemám taková kvanta jako toho letního. Ale i přesto, že jsem doma a malého můžu nechat hlídat jen pár hodin, tak jsem měla aspoň chvilku čas vyrazit na nákupy po vánocích a tak můžu přispět pár novými kousky. Ale o tom se chystám napsat až další článek. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat