Life error

Zdravím,

dlouho jsem nepsala, ale měla jsem asi nejvíc pádný důvod jaký bych kdy mohla mít. A to, že se mi složil celý život a odkráčel si bůhví kam. Musela jsem se sbírat ze dna a pomalu postavit zpět na nohy a to chtělo čas...Takže tenhle článek bude maličko netradiční a plně osobní.

Jak už někteří z vás vědí měla jsem miminko, podle mě s někým, kdo pro mě byl tím pravým, ale bohužel zřejmě nebyl. Bylo to hodně zamotané a složité jako je to se vztahy vždy, ale jednoduše by se dalo říct, že v těžkých chvílích a po nějakých těch hádkách mě a malého můj přítel opustil. Nejdřív jsem myslela, že to byla moje chyba, moje žárlivost, nároky atd. bojovala jsem za toho, koho miluju a dělala vše možné i nemožné, ale později jsem zjistila, že je to k ničemu. Nikdy jsem nevěřila, že tohle by se stalo zrovna mě a člověk, který pro mě znamenal vše by mi takhle mohl ublížit. Už jsem zažila rozchod, vím jak to bolí, ale co bolí víc je když se vám rozpadne rodina, když vás zradí někdo komu jste obětovala velký kus života v podobě malého krásného závazku, o kom jste si mysleli že bude stát při vás v dobrém i zlém. Možná teď budu psát maličko zmateně, ale ono to pro mě i zmatené bylo.

Můj život se mi rozpadl téměř ve chvilce jen proto, že se muž mého srdce rozhodl odejít. Každý mívá ty dobré i ty špatné chvíle, ale když někdo nestojí při vás v těch špatných je to boj. Po narození malého se začaly u mé polovičky projevovat určité "chyby", odpor k péči o malého, téměř žádná pomoc, urážky na můj účet nebo totální nespolehnutí se v nemoci nebo těžkých chvílích beznaděje..a tak vznikaly hádky a podezření, žárlivost z mé strany. Bohužel když vás někdo dost nemiluje a neváží si vás nevydrží ani ten nejmenší nápor a jde dál. A tak to bylo nejspíš i u nás. Nejen, že nás opustil asi ten nejdůležitější člověk, ale pár dní po rozchodu už byl s kolegyní z práce šťastně zadaný, zatímco mě čekal pláč a žádné vyhlídky na suché oči a dobrou náladu. Tak uběhlo několik měsíců a já řešila soudy, které jsem nikdy dřív nemusela řešit a pomalu, hodně pomalu se z toho dostávala pomocí metod, které mi nebyly mnohdy po chuti. A když se téměř podařilo, tak jsem se dozvěděla věci které by mi měly pomoci jít dál....a k tomu mi věřte nevěřte pomohla bývalá mého bývalého. Dozvěděla jsem se totiž, proč celou tu dobu vznikaly hádky, proč podpora a úcta ze strany partnera byla na nule... A tak jsme si povídali dál a najednou to všechno zapadlo do jednoho velkého celku. Zjistili jsme jak to bylo, a ač je to klišé staly se z nás kamarádky.

A tak mi osoba, kterou jsem dříve nenáviděla, pomohla k tomu abych se postavila sama sobě.

Ovšem zjistila jsem, že ne vždy srdci poručíš a tak můžu doufat, že sám čas ukáže co dál. Zřejmě moje láska neznámezí a tak se i já sama divím co zvládám odpustit a zapomenout.

Ať už to bylo jakkoli bolestivé a udělalo mi to takovou jizvu na srdci, kterou jen tak něco neodstraní, tak mi to také hodně dalo a poučilo mě to. A tak hodlám aspon nejak jít dál, žít jako nikdy předtím, užívat si každé chvíle a už nikdy nehodlám být na nikom závislá. Protože i ti nejbližší vás mrknutím oka podrazí a zradí a vám zbyde jen ruina na zbourání a to už nikdy nedopustím. 

Mějte se krásně XoXo