dlouho dlouho jsem se odmlčela a jen sem a tam šoupla něco co se sdílelo přes Polyvore. Ale chtěla bych se znovu vrátit k psaní, jelikož mě to tak nějak rozptylovalo a to je to, co teď opravdu potřebuju.
Začneme od začátku jelikož jsem poslední rok nebyla vůbec sdílná a o svém životě jsem takřka nedávala nic vědět. Musím se však do toho znovu dostat, protože mi přijde, že už mi trochu čvachtá na maják, poklesla mi inteligence a navíc jsem zapomněla jak psát.
Poslední co jsem snad přidávala ze svého života bylo to že si nejsem ničím jistá a že nastaly lehké "komplikace". A jak už to bývá (nebo spíš jak to bylo u mě tedy :D) tak ty komplikace se rozvinuli tak, že teď o rok a něco později, sedím ve vlastní ložnici, ve vlastním bytě bez rodičů a vedle v postýlce mi odpočívá dvouměsíční chlapeček.
A já si říkám "proboha jak je možný se za ten rok takhle posunout?!!". Ano je to tak, před rokem a třemi měsíci mi do života přišel někdo, kdo ho kompletně změnil. Z pět a půl-letého vztahu jsem vybruslila (a to doslova) na nový a čistý led. A jelikož jsem ještě nikdy nebruslila na ledě, tak mi to opravdu moc nešlo. Znáte to? Když začnete dělat něco, co jste ještě nikdy nedělali a přijde vám, že vám to jde super napoprvé, ovšem v zápětí přijde někdo, kdo vám řekne, že to vlastně neděláte vůbec správně a vás čeká tvrdý dopad na opravdu tvrdý led.
