dlouho jsem nepsala, ale měla jsem asi nejvíc pádný důvod jaký bych kdy mohla mít. A to, že se mi složil celý život a odkráčel si bůhví kam. Musela jsem se sbírat ze dna a pomalu postavit zpět na nohy a to chtělo čas...Takže tenhle článek bude maličko netradiční a plně osobní.
Jak už někteří z vás vědí měla jsem miminko, podle mě s někým, kdo pro mě byl tím pravým, ale bohužel zřejmě nebyl. Bylo to hodně zamotané a složité jako je to se vztahy vždy, ale jednoduše by se dalo říct, že v těžkých chvílích a po nějakých těch hádkách mě a malého můj přítel opustil. Nejdřív jsem myslela, že to byla moje chyba, moje žárlivost, nároky atd. bojovala jsem za toho, koho miluju a dělala vše možné i nemožné, ale později jsem zjistila, že je to k ničemu. Nikdy jsem nevěřila, že tohle by se stalo zrovna mě a člověk, který pro mě znamenal vše by mi takhle mohl ublížit. Už jsem zažila rozchod, vím jak to bolí, ale co bolí víc je když se vám rozpadne rodina, když vás zradí někdo komu jste obětovala velký kus života v podobě malého krásného závazku, o kom jste si mysleli že bude stát při vás v dobrém i zlém. Možná teď budu psát maličko zmateně, ale ono to pro mě i zmatené bylo.
